Tapety na plochu a něco navíc

Datum poslední aktualizace: 15. Srpna 2011

Pokládáme venkovní dlažbu

V první řadě se musíme zamyslet nad členitostí terénu a jeho spádem. Zde je třeba uvážit, zda není třeba provést vertikální dělení. Dále je třeba vzít v úvahu možnost horizontálního odvodnění, a to přímo do chodníkové komunikace nebo odvodnění se spádem přímo do terénu. V každém případě je třeba spádu chodníku věnovat pozornost.
 
Pokud se jedná o venkovní dlažbu, každopádně bychom měli volit dlažbu mrazuvzdornou. Pro více frekventované komunikace bychom měli použít dlažbu s vyšším stupněm tvrdosti. Na menší rovinaté ploše můžeme zvolit dlažbu hladkou nebo přímo lité teraco. Pokud se jedná o prostor nacházející se ve spádu, je lepší dát přednost dlažbě drsnější, s rýhami nebo s výpustky.

Důležitý je podklad.
Pro kvalitní a dlouhodobě stabilní dlažbu je nejdůležitější správně navrhnout a vybudovat podklad. Ten musí zajistit jednak únosnost dlažby, jednak její rovinnost. Většinou jej tvoří několik vrstev štěrku nebo říčního písku.
 
Současný trh nabízí celou řadu materiálů. Proto je dobré navštívit více prodejců nebo přímo výrobců a zjistit, co který z nich nabízí a jaké jsou výhody a nevýhody nabízeného materiálu.

Počáteční práce.
Práci začneme měřením. Je třeba vytvořit správně vyspárovanou rovinu, na které pak vytvoříme podkladní lože pro položení dlažby. Máme vždy na mysli to, aby dlážděná plocha měla sklon od budovy a odváděla tak pryč povrchovou vodu. Dbáme na to, aby se dlažba se stavbou stýkala až pod úrovní vodorovné izolace proti vodě a stěna nemohla být poškozována vlhkostí z dlažby. Proto se také doporučuje dlažbu a její podkladní lože od stěn oddělit například nopovou fólií.
 
Hloubku podkladního lože stanovíme hlavně s ohledem na předpokládanou zátěž (chůze, nebo jízda automobilem) a kvalitu podloží. Dlažba, po které bude jezdit auto, vyžaduje vyšší pevnost než například terasa. Dlažba je výrazně pevnější, pokud jsou dlaždice postaveny diagonálně na směr jízdy kol auta, protože zatížení se rozkládá na všechny čtyři boční stěny dlaždice, a nikoliv pouze na dvě.
 
Poté je třeba provést naplánování rozvržení. K tomu nám může posloužit obyčejný čtverečkovaný papír, kde jednu dlaždici představuje jeden nebo námi zvolený určitý počet čtverečků.

Zámková dlažba.
Asi nejvíce používaná je v našich podmínkách zámková dlažba. Její nevýhodou je poněkud vysoká cena a také to, že je poměrně dost kluzká a v zimě namrzá. Její kladnou stránkou je její barevnost. K dostání je v rozličných barevných i tvarových provedeních.

Reprezentativním dojmem působí čedičová dlažba. Ta je vhodná jak do interiérů, tak do exteriérů. Je protiskluzná a nenasákavá.

Dlažba z teraca.
Dlaždice z teraca jsou k dostání v různých barevných melírech, díky čemuž můžeme vytvářet rozličné barevné obrazce.

Betonová dlažba.
Betonová dlažba existuje v provedení buď s vymývatelným povrchem, nebo rýhovaná. Je vhodná zvláště do architektonicky nepříliš náročného prostředí. Jejími přednostmi jsou praktičnost a odolnost.
 
Dlažba Rako.
K nejznámějším druhům dlažby u nás patří dlažba Rako. Ta se vyrábí v mnoha barevných odstínech a také s ozdobnými pásky a dalšími doplňky. Je mrazuvzdorná s protiskluzovou úpravou. Často je využívána k vydláždění okolí venkovních bazénů.
 
Keramická dlažba.
Esteticky velmi dobře působí kamenické dlažby. Jedná se o krásnou trvanlivou dlažbu, která má u nás dlouholetou tradici.
 
Další druhy dlažby.
Na trhu jsou samozřejmě k dostání ještě další druhy dlažby, jako například klinker dlažba, dlažba z litého betonu či dlažba Unigranit.
 
Při budování chodníku bychom neměli zapomínat také na další technické záležitosti, jako je odvodnění, obrubníky a podobně. Aby nedocházelo k udržování vody na chodnících a posléze v zimních měsících k jejímu namrzání, je třeba chodníky spádovat a odvodnit.

 
Datum poslední aktualizace: 15. Srpna 2011