Tapety na plochu a něco navíc

Datum poslední aktualizace: 15. Srpna 2011

Jak ježci žijí

Našli jste ježka?

Setkání ve volné přírodě se sympatickým bodlináčem patří k nezapomenutelným zážitkům. Mnoho lidí, kteří ježka najdou při procházce podzimní přírodou si myslí, že bez jejich pomoci zimu nepřežije. Je to mýtus (jako o jablíčku na zádech) nebo pravda?

Jak ježci žijí.
Hmyzožravý savec obývá zahrady, sady, parky, ale je aktivní převážně v nočních hodinách. Proto nemá vyvinutý „ostříží“zrak, ale orientuje se převážně čichem a sluchem. Ve dne ho potkáme jen zřídka. Ježek přespává v ledabyle budovaných úkrytech pod pařezy, v hromadách listí nebo roští.

Po jarním probuzení, podle počasí v březnu až dubnu, rodí ježčí samice průměrně tři až devět holých mláďat, která nevidí a jejich ostny ztvrdnou až během několika hodin či dní. Někdy se ježci páří podruhé a samice pak v srpnu rodí další mláďata.

Mladí ježci se drží až do podzimu s matkou, někteří ale opouštějí rodinu již šestý týden, kdy začínají přijímat normální potravu. Ta se u ježků skládá převážně z hmyzu, červů, měkkýšů, někdy i z ptačích vajec nebo drobných hlodavců.

Na podzim se ježek začne ve zvýšené míře vykrmovat, aby si vytvořil dostatečnou tukovou zásobu na těle pro období zimního spánku. Ten nastane při poklesu venkovní noční teploty pod minus šest stupňů, kdy ježek zalézá do úkrytu a setrvá v něm až do jara.

Který ježek potřebuje pomoc?
Není to každý, kterého před zimou potkáte, ale o mláďata, zraněné nebo nemocné ježky se postarejte vždy. Nejvíc ohrožení jsou ježci, jejichž hmotnost do zimy nedosáhla šesti až sedmi set gramů. Takoví jedinci už nejsou schopni si sami najít potravu a náležitě se vykrmit.

Zdravého ježka poznáme podle přirozené obranné reakce – stočí se do klubíčka, bodliny „stojí v pozoru“, nejsou schlíplé a neopadávají. Přesto každého ježka, kterého přinesete domů hned druhý den nechte vyšetřit veterinářem, který ho v první řadě odbleší a odčerví.

Po dobu než bude ježek vyšetřen dodržujte ve zvýšené míře hygienické návyky, neboť ježci mívají často parazitární a bakteriální infekce. Na první pohled laik nic nepozná, protože některé nemoci u ježků probíhají jako latentní infekce bez klinických příznaků onemocnění.

Ježčí byt aneb 1+1.
Ubytování pro ježka se musí skládat ze dvou částí: výběhu a v něm umístěné kryté ložnice vystlané senem, novinovým papírem, listím nebo starými čistými hadry. Může to být větší bedýnka, košík nebo vyřazený psí pelíšek, které umístěte kamkoli, kde teplota nepřesáhne 15 °C. V období zimního spánku totiž ježek denní světlo nepotřebuje.

Na jaře, po probuzení, ježka do volné přírody vypusťte teprve tehdy, když venkovní teplota vystoupí na patnáct až dvacet stupňů.

Jak se o nalezence postarat, aby přežil zimu.
Vykrmit vyhládlého ježka na zimu chce pořádnou dávku trpělivosti. Potravu a vodu mu předkládejte denně. Nemusíte hledat slimáky a podobnou havěť, abyste vyhověli jeho masožravým chutím. Vhodným krmivem je například jakékoliv syrové maso, vnitřnosti, masové konzervy pro psy a kočky, granule, vařená rýže, zelenina, brambory.

Pro ježčí mláďata nebo  sotva čtvrtkilové ježky můžete použít i dětskou instantní rýžovou kaši, kterou nikdy neřeďte mlékem, ale vodou nebo slabým odvarem fenyklového čaje. Mléko způsobuje ježkům střevní potíže, které mohou skončit až úhynem. Později do kaše můžete přidat rozmixované kousky masa z konzervy Whiskas.

Jak jste v krmení úspěšní poznáte podle pravidelného týdenního vážení. Když ježek přibývá padesát až sedmdesát gramů, můžete se považovat za úspěšné náhradníky ježčích rodičů.

Ochočit nebo neochočit.
Soucit a přehnaná péče jsou tím nejhorším co může ježka připravujícího se k zimnímu spánku potkat. Že je to nesmysl? Vůbec ne. Obecně platí, že ježky s tělesnou hmotností kolem sedmiset gramů je lépe ponechat v jejich přirozeném prostředí.

Jestli si přece jen nějakého toho nalezence vezmete domů, pak se k němu chovejte sice láskyplně, ale odměřeně, abyste si k němu nevytvořili citový vztah. Ježci jsou totiž chráněnými živočichy, kteří si zaslouží naší péči, ale přece jen patří do volné přírody.

První pomoc pro ježky existuje.
Každý nemá tu trpělivost, čas nebo vhodné podmínky, aby se postaral o ježka, který potřebuje pomoc. Pro jednou však udělejte výjimku. Vezměte ježka domů do tepla a co nejdříve ho předejte na Stanici pro handicapovaná zvířata. Tam už se o zbloudilce postarají, nakrmí ho, prohlédnou, ošetří a připraví na zazimování. Seznam stanic je k dispozici na adrese:http://csop.ecn.cz/handicap/stanice.php

 
Datum poslední aktualizace: 15. Srpna 2011